Bojové umění Taiji, stejně jako taoistická filosofie, vychází z univerzálního filosofického konceptu – Principu taiji. Ten představuje dynamický vztah dvou protikladných sil – jinu a jangu (prázdnoty a plnosti, ústupu a doplnění).
Teorie jinu a jangu popisuje rozdělení energie Qi na různé kvality (síly) a jejich vzájemnou interakci. Představuje názor založený na staletých zkušenostech a pozorování obyvatel Číny. Je to styl myšlení, pomocí kterého je možné pochopit a objasnit jakýkoli fenomén.
Analýza Principu taiji
Bez spojení se šaolinskými bojovými myšlenkami není na Principu taiji nic bojového. Je považovaný za tzv. civilní aspekt Taiji. Následující popis se vztahuje k Principu taiji, který vzniká v pohybu mezi dvěma hráči:
Při kontaktu s oponentem ustupujeme v takovém místě, kde na nás oponent vytváří tlak. Zcela tak neutralizujeme jeho sílu (jin = ústup). Pohyb současně doplňujeme na jiném místě, kde žádný tlak není (jang = doplnění). Abychom mohli protivníkovu sílu neutralizovat a doplňovat jeho prázdné místo, potřebujeme současně nalézt střed, kolem kterého se bod ústupu a doplnění otáčí.
Teorie Principu taiji nabízí obrovskou kreativitu, kdy nepřetržité uplatňování tohoto principu může vést k nekonečnému množství bojových změn odvozených z osmi pozic trigramů. Osm pozic trigramů je tzv. bojový aspekt Taiji, bez kterého by toto bojové umění bylo neúplné.
Princip taiji lze aplikovat na vícero úrovních.
