Základy (基本功) jsou velmi důležitou kapitolou tréninku wushu. Bez pořádného zvládnutí základů studenti nemohou postoupit k pokročilým technikám, proto je jim věnováno mnoho času. Většinou se jedná o jednoduché techniky a kopy, kondiční cvičení a postoje. Pohyby se opakují stále dokola, dokud nejsou zvládnuty správně. Některé styly zahrnují do základů i trénink meditace, dechových cvičení, strhů a shozů, nebo skoků. Čínské pořekadlo říká o tréninku základů toto:
"内外相合，外重手眼身法步， 内修心神意气力".
"Vnitřní a vnější trénujte společně. Vnější obsahuje ruce, oči, tělo a postoje. Vnitřní rozvíjí srdce, mysl, ducha, qi a sílu."
Postoje (步法) jsou pózy používané v čínských bojových uměních. Reprezentují základ a formu stylu. Každá škola má různé variace postojů, ale základní postoje jsou si ve všech stylech podobné. Rozdíly mohou být například v pozicích chodidel, rozložení váhy, zarovnání těla... Trénink postojů může být buď statický, kde se každému postoji věnuje určitý časový úsek, což vede k posílení těla a naučení správného provedení, nebo dynamický, kdy se trénují přechody mezi jednotlivými postoji.
Meditace je součástí některých stylů a má za cíl rozvíjet soustředění, duševní vyrovnanost a také může sloužit jako základ pro Qi Gong (气功), což je práce s energií těla. Qi (气) je označována jako životní energie proudící v každém z nás.
Trénink se zbraněmi (器械) je součástí téměř všech stylů čínských bojových umění. Používá se nepřeberné množství zbraní, od klasických (meč 剑, tyč 棍, kopí 枪...), přes méně známé (železný bič 九节鞭, hrot na laně 绳镖, háky 双钩...) až po zcela výjimečné. K tréninku se zbraněmi se přistupuje až v pokročilé fázi, kdy student má zvládnuté základy, pěstní techniky a aplikace. Čínská bojová umění přistupují ke zbrani jako k prodloužení těla. Pohyby vychází ze stejných principů jako při cvičení beze zbraně. Existuje takzvaných 18 zbraní wushu (十八般兵器), se kterými víceméně cvičí všechny styly, plus specifické zbraně pro každý styl.
Aplikace odkazují na reálné využití nacvičených technik. Tradiční styly si u svých technik zakládají především na použitelnosti a efektivnosti v soubojích, jelikož dříve se bojová umění používala převážně k sebeobraně a boji. V tréninku ve dvojicích se většinou soupeř nebrání, aby cvičenci umožnil čisté a technicky správné provedení techniky, čímž se jí naučí. Následně se cvičí sparring, kde už se oba protivníci aktivně brání a snaží se provést naučené techniky v reálných podmínkách.
Existují i soutěže ve sparringu, zejména San Da (散打) - volný boj a Shuai Jiao (摔跤) - wrestling, kde se zápasí na vyvýšených plošinách Lei Tai (擂台). Moderní zápasy mají oficiální sestavu pravidel a používají se chrániče, které mají zabránit vážným zraněním soutěžících.
Sestavy (套路) jsou soubory předpřipravených pohybů, které mohou být trénovány stále dokola, což má za cíl zvládnutí pohybů a technik v nich obsažených. Vizáž sestav je charakteristická pro každý styl. Mnoho lidí považuje sestavy (někdy také nazývané stínový box) za jednu z nejdůležitějších součástí tréninku. Formy rozvíjí nejen znalost pohybů a technik, ale také stabilitu, flexibilitu, sílu, rychlost a koordinaci. Nejrozšířenější jsou sestavy, kdy cvičenec cvičí sám. Existují i sestavy ve dvojicích a skupinách (对练), které mají předpřipravené souboje.
V historii se trénink sestav skládal ze 4 fází:
- trénink sekvencí úderů (练拳套)
- trénink úderů a kopů (练拳脚)
- trénink se zbraněmi (练兵器)
- aplikace v souboji (对练 / 对打)
Aplikace v souboji (对练) hrály dříve větší roli než trénink samotných sestav. Znak Lian (练) znamená cvičit a znak Dui (对) stát naproti jeden druhému.
