Sever vs. jih

Čínské kung fu, jak je jeho známější název, se v čínštině nazývá Wu Shu (武术), což je souhrnný název pro všechny styly čínských bojových umění. Název wushu je taktéž spojován s novodobou verzí čínských bojových umění, která vznikla v 60. letech 20. století a je pojmenována moderní wushu.

Čína je ve svém středu rozdělena na dvě části řekou Yang Ze. Styly vzniklé na sever od této řeky jsou považovány za Chang Quan (长拳), neboli "dlouhou pěst" a styly na jih za Nan Quan (南拳), neboli "jižní pěst". Oba dva styly se cvičí jak beze zbraně, tak i s velkým množstvím zbraní, jako např. tyč, šavle, kopí, meč a další.

Vznik Nan Quanu je datován do dynastie Ming (1368 - 1644) a má dvě hlavní definice, kterými jsou:

 

1) Pojem Nan Quan odkazuje na všechny styly vzniklé v jižní Číně, což zahrnuje veškeré tradiční (rodinné) styly.

 

2) Definice odkazuje na tzv. "moderní Nan Quan", který byl sestaven krátce po vzniku ČLR (1949) jako součást nového čínského národního sportu wushu.

Nan Quan je již na pohled odlišný od severního stylu a má velmi specifické prvky a sestavy. Vyznačuje se zejména silnými, intenzivními pohyby a nízkými postoji, což severnímu stylu s vysokými kopy a skoky tvoří znatelný protiklad. Nan Quan ovšem není jediným jižním stylem, v Číně vzniklo nespočet "rodinných stylů", které mají základ v Nan Quanu a naopak. Dalo by se říci, že mnoho čínských stylů je velmi provázaných, i přes to, že se liší v určitých částech, nebo přístupu k tréninku. Pro představu si zde uvedeme i několik dalších příkladů jižních stylů, jako jsou např. Hong Quan (洪拳, Hung Gar), Yong Chun Quan (咏春拳, Wing Chun), Cai Li Fo (蔡李佛,Choy Lee Fut), Hei Hu Quan (黑虎拳) a další.

Moderní Nan Quan byl vytvořen jako část nové vlny wushu po roce 1949. Tato verze vznikla spojením pěti největších stylů jižní Číny. Soutěžní Nan Quan má dvě hlavní linie: sestavy (套路, tao lu) a volný boj (散打, san da). V sestavách se cvičí beze zbraně, nebo se zbraněmi, z čehož dvě nejznámější jsou jižní šavle (南刀) a jižní tyč (南棍).

Nan Quan je založen na nízkých, stabilních postojích s prudkými, silnými údery. Kombinuje se obrana s útokem, tudíž i bloky jsou vedeny tak, aby zároveň mohly sloužit k napadení protivníka. Tyto techniky se nazývají "mosty" (桥), kde jsou předloktí v takových úhlech, aby vytvářela zároveň blok i úder.

Sestavy kladou důraz na propojení síly, rychlosti a stability. Rovněž se zde nachází i techniky imitující pohyby zvířat, zejména pak tygra a jeřába. K zvládnutí technik v nízkých postojích je potřeba vyšší míra obratnosti a pohyblivosti. Stejně tak jsou pro Nan Quan charakteristické "pokřiky" (发声, fa sheng), které cvičencům pomáhají vytvářet sílu skrze nucené výdechy a zvukové artikulace.

Síla vychází z prudkých pohybů v pase a rychlých přechodů mezi jednotlivými postoji, což dodává tělu také rychlost v rukou. Charakteristické pohyby Nan Quanu tvoří zejména sekvenční údery směrem "ze shora dolů" levé a pravé ruky sevřené v pěst, které se nazývají Gua Gai Quan (挂盖拳) a sekvenční údery směrem "zespoda nahoru" spojené s pohybem směrem vpřed, nazvané Pao Quan (抛拳). Nan Quan obsahuje pouze menší množství vysokých kopů a skoků, ale v pokročilých sestavách můžeme pozorovat i velice náročné pohyby, zvané "nan du" (难度).

Dvě nejznámější zbraně používané v tomto stylu jsou jižní šavle a jižní tyč. Jižní šavle je ucelený systém pohybů vycházející z různých jižních šavlovitých zbraní, jako jsou dvojité motýlí nože, dlouhá šavle atd., přičemž zachovává principy Nan Quanu - krátké a silné pohyby, šavle je přiložena blízko u těla s praktickým obranným využitím a je doplněna o ruční techniky. Stejně tak i jižní tyč vychází z mnoha stylů boje s holí. Styl kombinuje pohyby hole jak blízko u těla, tak s prodloužením pohybu do úderu, jejíž aplikace mají zničující účinky. Techniky hole jsou čisté, přesné a taktéž doplněné o pokřiky.

 

 

Chang Quan (长拳) - dlouhá pěst

Systém externích bojových umění pocházející ze severní části Číny. Jedná se o styl, který je "opačný" jižním stylům (viz. Nan Quan) a jeho primární zaměření spočívá v technikách kopů, včetně mnoha druhů skoků a je považován za styl na "dlouhou vzdálenost", která vychází (oproti technikám rukou jižních stylů) právě z technik kopů. Mnoho severních stylů se řídí heslem, že nejlepší obrana je útok, tudíž zde nalezneme velké množství útočných technik, které využívají odvedení soupeřových útoků mimo dráhu těla s následným protiútokem.

Pohyby jsou mnohdy postaveny na kruhových principech, kdy různé kopy z otoček a stran rozšíří mobilitu svalů a kloubů. Mnohdy jsou techniky obohaceny i o útoky na klouby a vitální body (viz. Qin Na), stejně tak i o shozy protivníka na zem.

Severní styly vyžadují, oproti stylům jižním, větší dávku obratnosti a protaženosti, zejména právě kvůli zapojení velkého množství kopů a skoků. Mezi nejznámější skoky patří: Xuan Feng Jiao (旋飞脚), Xuan Zi (旋子), Ce Kong Fan (侧空翻) a Teng Kong Fei Jiao (腾空飞脚).

Podle legend byl Chang quan sestaven v 10. století mistrem Zhao Kuang Yin (趙匡胤), taktéž známým pod jeho chrámovým jménem Tai Zu (太祖) - prvním císařem dynastie Song (960 - 1279). Tento nový styl je v mnoha textech označován jako Tai Zu Chang Quan - "Dlouhá pěst císaře Tai Zu". V moderním wushu vychází Chang quan z několika severních stylů: Cha Quan (查拳), Hua Quan (花拳), Pao Chui (炮捶) a Hong Quan (红拳).

Tyto substyly vznikly v různých historických obdobích:
- Pao Chui (炮捶) - před dynastií Tang
- Cha Quan (查拳) - dynastie Tang (618 - 907)
- Tai Zu Chang Quan (太祖长拳) - dynastie Song (960 - 1279)
- Fan Zi Quan (翻子拳) - dynastie Song (960 - 1279)
- Hong Quan (红拳) - dynastie Song (960 - 1279)
- Hua Quan (花拳) - dynastie Tang (618 - 907)

Severní styly mají mimo technik beze zbraně i mnoho technik zahrnující velké množství zbraní, od tyče, meče, šavle, přes kopí, bič až po méně rozšířené zbraně jako hůl, deštník a jiné.

 

 

Jedná se o soubor bojových technik určených k útoku na soupeřovy klouby, svaly a šlachy, včetně tlaku na citlivé body. Tyto techniky slouží k chycení protivníka a jeho zadržení v takové pozici, která je pro něj značně bolestivá a znemožňuje mu další útok. 擒拿术 doslova znamená "Techniky chytání a blokování" a tyto techniky jsou obsaženy ve většině stylů čínských bojových umění, ovšem mohou se od sebe odlišovat v závislosti na daném stylu.

Celkem můžeme nalézt přes 700 tradičních technik, které se zaměřují na všechny části těla (prsty, zápěstí, lokty, pas, nohy...). Např. styly orla a tygra využívají techniky Qin Na ve velké míře. Qin Na ovlivnila i mnoho dalších asijských bojových umění, jako třeba japonské Aikido (合气道) a Jujutsu (柔术道), nebo korejské Hapkido.

Qin Na se dá obecně rozdělit do 5 bodů:
1) Fen Jin / Zhua Jin (分筋 / 抓筋) - což doslovně znamená "rozdělit / uchopit šlachy". Tyto techniky jsou zaměřeny na zranění soupeřových šlach a svalů.
2) Cuo Gu (错骨) - "špatná kost", to odkazuje na techniky určené k dislokaci kostí a převážně se používají na klouby.
3) Bi Qi (闭气) - "zavřít vzduch", jsou techniky určené k omezení soupeřova dýchání útokem na svaly v okolí plic.
4) Dian Xue (点穴) - útočí na vitální body a cévy, čímž omezuje průtok krve v těle.
5) Rou Dao (柔道) - jsou to "měkké" techniky určené k tréninku, kdy nezraníme spolucvičence.

 

 

Wu De (武德) - bojová etika

Tradiční čínské školy bojových umění a chrámy (např. chrám Shaolin, Wudang) se často zaměřovaly na výuku b.u. ne pouze za účelem sebeobrany a tělesného rozvoje, ale taktéž i jako etického systému. Wu De doslova znamená "bojová etika" (wu = boj, de = etika, morálka). V principu se řídí aspekty ze dvou úrovní - etika skutků a etika mysli. Etika skutků se zaměřuje na chování v sociální sféře, etika mysli na kultivaci osobnosti pomocí nastolení harmonie mezi emocemi (心) a moudrostí (慧). Nejvyšším cílem je dosažení "wu ji" (无极) - stavu "bez extrémů", které je velmi blízké taoistickému konceptu Wu Wei (无为).

 

 

K dosažení určitého stupně wude sloužila specifická sada pravidel, které si každá škola bojových umění skládala sama, a její stoupenci se jimi museli řídit. Tato pravidla se nazývají Men Gui (门规 ), neboli pravidla školy. Dodržováním těchto pravidel měli její cvičenci docílit určitých charakterových vlastností. V dnešní době se milně takovýto soubor pravidel označuje jako wude, ovšem není tomu tak. Dalo by se říci, že Men Gui je cesta, která člověka vede k Wu De - jejímu cíli.

Ctnosti skutků:
- pokora (谦, qian)
- čest (诚, cheng)
- respekt (礼, li)
- morálka (义, yi)
- důvěra (信, xin)

Ctnosti mysli:
- odvaha (勇, yong)
- trpělivost (忍, ren)
- vytrvalost (毅, yi)
- odolnost (恒, heng)
- vůle (志, zhi)

Ve staré Číně byli adepti posuzováni mistrem právě podle jejich morálních hodnot a každý, kdo měl zájem učit se bojovým uměním, musel nejprve dokázat, že je toho hoden. Bylo tomu tak převážně z důvodu, aby mistři neučili svému umění někoho, kdo by ho pak zneužil ke svému osobnímu prospěchu, nebo k ubližování obyčejným lidem.