Qi

Qi (气) je známé u mnoha světových kultur (korejské Gi, japonské Ki, hawaiská Mana, tibetský Lüng, hebrejská Ruah, nebo i popkulturní variace Síly rytířů Jedy). Jedná se o životní energii, která formuje všechny živé organismy. Qi je základním stavebním kamenem filosofie tradiční čínské medicíny a bojových umění.

Znak 氣 se dá číst ve dvou výslovnostech: Qi, jako vzduch, životní energie, nebo archaické Xi, servírovat jídlo, což bylo později nahrazeno znakem 饩. V tradiční čínštině se píše 氣, kdežto v moderní byl znak zjednodušen na 气. Existuje i znak 炁, který se používá jen velmi zřídka na starých taoistických talismanech. Znak 米 (rýže) byl do 气 přidán až v dynastii Han, což reprezentovalo páru stoupající z rýže, když se vaří.

První slovník čínských znaků (121 BC) Shuo Wen Jie Zi (说文解字) udává, že 气 vyobrazovalo výpary mraků (云气) a plný znak 氣 kombinuje 米 a 气 ve významu servírovat hostům rýži (馈客刍米), což bylo později nahrazeno znakem 饩. Qi je slovo mnoha významů, velký čínský slovník Han Yu Da Zi Dian (汉语大字典) jich udává 24, např.: vzduch, plyn, životní energie, duch, atmosféra, dech… Na západě se používá několik přepisů, jako Chi, Ch'i, u nás Čchi...

Filosofický koncept Qi se poprvé objevil v 5. stol. BC. Vycházel z prvotních textů čínského učence Mencia (孟子) ve 4. stol. BC. V díle Kánony medicíny Žlutého císaře (黄帝内经) z 2. stol. BC se pracuje s cestami v těle, kterými cirkuluje energie.

Yuan Qi (元气) je původní energie, kterou máme už před narozením ještě před energií 气, kterou získáváme v průběhu života její kultivací. Tento termín je používán od dob dynastie Han, kdy se objevil v historických textech knihy Han Shu (汉书) v kapitole Lü Li Zhi Shang (律历志上).

Čínský filosof Mo Di (墨翟) použil slovo Qi v souvislosti s výpary, které po čase vychází z mrtvoly, pokud není pohřbena dostatečně hluboko. Také popsal, jak první civilizovaní lidé chránili své Qi tím, že se přesunuli z jeskyní do vytvořených obydlí.

Podle Mencia se jednalo o životní energii, která je při správné kultivaci neomezená a může přerůst hranice těla a dosáhnout univerza. Kontrolovat ji můžeme vypěstovanou silou vůle. Nejen lidé a zvířata obsahují Qi, podle knihy Zhuang Zi (庄子) je vítr Qi Země a Yin Yang (阴阳) je největším z Qi. Podle textu se "lidé rodí z důsledku Qi, to, co v nich cirkuluje, je život. Pokud Qi zajde, přichází smrt. Qi spojuje a prochází vším ve světě."

Eseje mistra Guan (管子) ze 4. stol. BC v kapitole Nei Ye (内业) obsahují nejstarší návody na kultivaci Qi a meditační techniky. Další konfuciánský učenec Xun Kuang (荀况) napsal: "Oheň a voda mají Qi, ale nemají život. Trávy a stromy mají život, ale nemají vnímavost. Zvířata mají vnímavost, ale nemají Yi (义, smysl pro rozlišování správného a špatného). Lidé mají Qi, život, vnímavost i Yi."

V tradiční čínské medicíně se uvádí, že Qi cirkuluje tělem dráhami zvanými Meridiány (经络) a věří se, že nemoci jsou známkou zablokovaných, nebo nevyrovnaných proudění Qi v těle, nebo nerovností Qi v Zang Fu (脏腑) orgánech. TČM léčí nemoci napravováním toku Qi pomocí bylinné léčby, speciálních cvičení (Qi Gong, Tai Ji Quan...), moxibuce, masáží Tui Na (推拿) a akupunktury.

Mnoho dalších čínských odvětví pracuje s konceptem Qi:

- Feng Shui (风水) je staré umění geomantie, které pracuje s přesným a systematickým umisťováním předmětů v prostoru. Vypočítává rovnováhu Qi, vzájemné působení 5 elementů, Yin Yang a dalších faktorů.

- Qi Gong (气功) je dechové a pohybové cvičení ke kultivaci Qi a její rovnováhy.

- Bojové umění využívá konceptu Qi v tzv. vnitřních stylech (内家)

- Akupunktura a moxibuce, jako součást TČM, využívají působení na body na meridiánech, kudy prochází Qi, k léčbě nemocí.

- Taoistické sexuální obřady (房中术) jsou způsoby provozování sexuálních aktivit pro Spojování energií, čímž chtějí dosáhnout dobrého zdraví a dlouhověkosti.

Dan Tian (丹田) - energetická centra těla.

V této části se budeme zabývat pouze zjednodušeným vysvětlením, co to je Dan Tian v souvislosti s bojovými uměními. Mimo jiné hraje také značnou roli v tradiční čínské medicíně. V těle je jich několik, různé školy je dávají na určitá místa, existují však 3 hlavní:

- vrchní dan tian (上丹田) - nachází se na čele mezi obočím a bývá také označován jako "třetí oko". Sídlí zde duch/mysl (shen, 神) a ten se na tomto místě kultivuje do Wu Wei (无为).

- střední dan tian (中丹田) - je na úrovni srdce, bývá nazýván "purpurový palác" a je přiřazován k dýchání a zdraví vnitřních orgánů. Zde se energie Qi (气) přeměňuje v ducha (神).

- spodní dan tian (下丹田) - nachází se 3 prsty pod a 2 prsty za pupíkem, nazývá se "zlatá pec" (Jin Lu, 金炉). Zde se kultivuje a čistí esence Jing (精) do energie Qi (气).

My se zde budeme věnovat spodnímu dan tianu.

Jeho historicky první dochovaný popis se nalézá v díle Lao Zi Zhong Jing (老子中经) ze 3. století CE. Tento bod je obzvláště důležitý z hlediska dýchání (centrum dechových cvičení) a také jako centrum stability a váhy. Dan tiany jsou místa přeměny třech pokladů (jing 精, qi 气, shen 神).

Když se v bojových uměních bavíme o dan tianu, zpravidla se myslí spodní, protože je považován za základ pevných postojů, dýchání a vnímání těla. Nejen mistři bojových umění vychází ve svém konání z dan tianu, ale taktéž i mistři kaligrafie, mistři meče, čajových obřadů a dalších.

Při cvičení vnitřních bojových umění (tai ji quan 太极拳, qi gong 气功, ba gua zhang 八卦掌, ... ) se pozornost udržuje na dan tianu, jelikož se jedná o střed těla a může se z něj snáze rozesílat energie do všech ostatních částí. Stejně tak by z něj měl vycházet pohyb při změně postojů, nebo úderech či kopech. Pohyby jsou pak snazší, silnější a mají víc energie. Proto se často říká, že pohyb vychází z pasu.