Mi Zong Yi
Dovednost ztracené cesty, 迷踪艺.
Tento severní styl z provincie Hebei vycházející z větve Shaolin Quan (少林拳), je založen na používání různých podvodných a proměnlivých pohybů a patří do skupiny dlouhých pěstí (Chang Quan, 长拳). Některá tradiční pojetí řadí Mi Zong do vnitřních stylů, ovšem je jich minimum. Za nejznámější Mi Zong ovlivněný vnitřními styly patří Mi Zong Lohan (迷踪罗汉), což je kombinace stylů Mi Zong Quan a Luo Han Quan (罗汉拳). Charakteristické pro tento styl je používání klamných pohybů rukou, náznaky a matení v postojích, vysoké kopy a skoky.
Unikátní systém vypouštění energie (Fa Jin, 发劲) při útoku je založený na kombinaci spirálovitých pohybů Chen Tai Ji Quan (陈式太极拳) a externích pohybů Shaolinské dlouhé pěsti (少林长拳). Výsledkem je vygenerování velké síly v dynamickém pohybu.
Fan Zi Quan
Rotující pěst, 翻子拳.
Jedná se převážně o pěstní styl, kde se používá minimum kopů. Techniky jsou prováděny na krátkou vzdálenost ve velké rychlosti. Z tohoto umění vychází mnoho moderních stylů, jako například Orlí spár (鷹爪派). Původně tento styl vzniknul v provincii Shandong, ale brzy se rozšířil i do okolních provincií.
V tomto stylu je osm hlavních pohybů, které se provádí s ohromnou rychlostí. Kombinuje se zde vnitřní i vnější síla a energie a pracuje se s cirkulací vzduchu v těle na principech tradiční čínské medicíny. Cvičenci preferují boj v přímém směru k protivníkovi a plynule přechází z "tvrdých" útoků do "měkkých" a naopak. Při útoku bývá postoj převážně statický a pevný, jen s malými kroky směrem k nepříteli.
Fan Zi Quan bývá často vyučován dohromady se stylem Chuo Jiao (戳腳), který je pro zmněnu zaměřen na techniky nohou. Obě techniky se historicky vážou až k postavě slavného generála Yue Fei (岳飞). Postupem času se Fan Zi skombinovalo s bezpočtem dalších stylů a vznikly různé odnože a podstyly.
Během vlády dynastie Qing byl tento styl znám pod jménem Ba Fan Men (八翻门, Škola osmi rotací) a mnoho uznávaných mistrů tento styl velmi obdivovalo, proto byl nazýván Mu Quan (母拳, mateřský styl), což mělo znázornit, jak důležitý je tento styl pro čínské bojové umění.
Chuo Jiao
Prohrabávající noha, 戳脚.
Tento styl je cvičen převážně v severní části Číny, obsahuje mnoho skoků, kopů a rychlých pěstních technik. Charakteristické pro něj je, že útok je prováděn ve sletu rychlých kombinací, které protivníkovi nedovolí ani na chvíli odpočinout.
Pěstní aplikace obsahují velice přirozené pohyby, které jsou však velmi efektivní a údery jsou prováděny s velkou přesností. Kombinace nohou obsahují mnoho kopů a ruční a nožní techniky jsou plynule provázány, aby bylo využito většího dosahu. Útoky jsou většinou krátké, ale smrtící. V tomto stylu je největší důraz kladen na sílu a tvrdost.
Chuo Jiao je velice známý pro své skvělé techniky zaměřené na útok na soupeřovy nohy. Každý krok, nebo přechod, je provázán s kopem a následně vystřídaný pěstní kombinací, nebo dalším kopem. Podle legendy posloužila pro tento styl jako předobraz tradiční čínská hra Cuju (蹴鞠), která byla velice oblíbena během dynastie Song a jednalo se o hru podobnou fotbalu, ovšem s použitím mnoha technik různých kopů.
Ba Ji Quan
Pěst osmi extrémů, 八极拳.
Styl vznikl v severní Číně, v provincii Hebei. Obsahuje explozivní sílu v krátkém dosahu a je známý především pro své techniky použití loktů. Ruce jsou drženy lehce rozevřeny a útoky jsou vedeny šikmo směrem dolů.
Ba Ji sdílí kořeny s dalším bojovým uměním, kterým je Pi Gua Zhang (劈挂掌). Proto jsou tyto dva styly často vyučovány souběžně. Říká se, že pokud jsou tyto dva styly pohromadě, jedná se o velice smrtící umění. V Číně existuje lidové pořekadlo, které zní: "Pokud se Pi Gua spojí s Ba Ji, bojí se všichni bohové i démoni. Pokud se Ba Ji spojí s Pi Gua, všichni hrdinové uznají, že pro tento styl nejsou soupeři." (八极参劈挂，神鬼都害怕。劈挂参八极，英雄叹莫及).
V dnešní době existuje několik hlavních "rodin" tohoto stylu a i přes to, že se mírně liší, jádro stylu zůstalo u všech stejné. V Ba Ji se většinou snaží násilně rozevřít soupeřovi ruce a následně zaútočit na jeho tělo. Je to velmi užitečné v soubojích na krátkou vzdálenost a do útoků se zapojují především lokty, kolena, ramena a boky. Ba Ji obsahuje 20 forem, z čehož je 12 pěstních a 8 se zbraní.
Tento styl se spíše než na množství technik zaměřuje na práci s energií a následně velmi silné a krátké údery. V Ba Ji je pouze osm základních forem úderů, které se různě kombinují. Vsází se zde spíše na jednoduchost, přímost a efektivitu.
Pi Gua Zhang
Dlaň svázaného sekání, 劈挂掌.
Další ze stylů z provincie Hebei. Charakteristické jsou dlouhé, výbušné údery, které berou sílu z rotačních pohybů rukou. Pas se pohybuje více delikátně a jemně, než například v Ba Ji (八极拳). Tvrdí se, že Pi Gua vznikla jako umění pro vojáky, kteří museli bojovat v plné zbroji, což jim znemožňovalo používání mnoha jiných stylů. Jelikož brnění velmi omezovalo v pohybu, byl vytvořen tento styl používající dlouhé otevřené pohyby, které byly pro vojáky použitelnější.
Pi Gua je celkově více mírná na pohled, plynulé dlouhé pohyby řadí toto umění do rodiny severních dlouhých pěstí (长拳). Pas tvoří centrum pohybu a horní polovina těla se plynule hýbe v kruhových pohybech. Přes jemný vzhled je v úderech skryta velká síla. Pohyby navazují jeden na druhý, takže je zde kladen velký důraz na kombinace. Kopy jsou zde prováděny jen v malé míře, většinu útoků obstarají pouze ruce.
Charakteristické jsou pro tento styl náhlé začátky a konce kombinací, silné sekání a hákování a dlouze propnuté ruce, včetně zápěstí.
Xing Yi Quan
Pěst formy a vůle, 形意拳.
Jedná se o jeden z hlavních vnitřních Wudangských stylů bojového umění. Charakteristické pro tento styl jsou agresivní, zdánlivě lineární výbušné pohyby, na které je kladen velký důraz a jsou pod přímou kontrolou mysli. V současnosti existuje několik variant tohoto umění.
Tři hlavní proudy tohoto stylu jsou spjaty s místem jejich cvičení. Jedná se o provincie Henan, Hebei a Shanxi, kde poslední jmenovaný je ještě původním stylem Xing Yi. V dnešní době je velice vzácný. Styl z Hebei je cvičený nejvíce, jelikož má o trochu širší postoje, je pomalejší a nesoustřeďuje se v takové míře na uvolňování energie (fa jin).
Posledním je styl z Henanu, který je z těchto tří nejjednodušší a je cvičen především muslimskou komunitou. Tento styl je známý především tím, že v sobě nemá žádné "zbytečné" pohyby a soustřeďuje se především na jednoduchost útoků. I přes to, že Xing Yi je velmi jednoduché se naučit, trvá velice dlouhou dobu, než se z cvičence stane mistr.
Obrana i útok bývá prováděna současně, pohyby jsou vedeny lineárně před tělo, kopy jsou používány v menší míře a ve většině případů se jedná o kopy do spodního a středního pásma těla.
Hua Quan
Květinová pěst, 华拳.
Má se za to, že tento styl vzniknul v městě Jining v provincii Shandong, za doby dynastie Tang. Do své stávající podoby se však zformoval až o 400 let později, kdy následovníci slavného bojovníka Cai Mao sepsali jeho učení právě v městě Jining a nazvali ho Hua Quan, na počest hoře Hua, kde bojovník Mao žil.
V dnešní době je Hua Quan velice důležitou složkou moderního Chang Quan (长拳). Tento styl charakterizují plynulé jemné pohyby, postoje jsou velmi pevné a aplikace se provádí s ohromnou rychlostí. Dýchá se hluboce, aby se dech rozšířil do celého těla.
Pro zajímavost zde uvedu, že tento styl použil i herec Jet Li ve filmu "Legendární pěst" (Fist of legend, 1994), když bojoval s japonským bojovníkem Akutagawou.
