Šavle
Dao (刀) patří do kategorie čínských krátkých zbraní a většinou odkazuje na čínskou šavli, která má jedno ostří a používá se primárně k sekání a řezání. Dao je jednou ze 4 hlavních zbraní (spolu s kopím 枪, holí 棍 a mečem 剑) a říká se, že je Generálem všech zbraní.
V čínštině slovo Dao (刀) vyjadřuje jakoukoliv zbraň s jedním ostřím a obecně odkazuje na nože. Proto se mnohdy dao překládá jako nůž. Nicméně, ve spojitosti s bojovými uměními se tím většinou myslí větší verze, ve tvaru šavle. Během historie vzniklo mnoho verzí dao, které se značně lišili, ovšem nejrozšířenější byli za dynastie Ming a později. Velká záštita zabraňovala stékání krve na rukojeť, což by jí činilo kluzkou. Přes to, že se šavle používá hlavně k sečným útokům, dá se s ní i bodat, podobně jako s mečem (jian 剑).
Nejstarší nalezená šavle je z dynastie Shang, v čínské době bronzové a je známá jako Zhi Bei Dao (直背刀) - Rovná šavle. Jak naznačuje její jméno, šavle byla rovná, nebo jen s minimálním zahnutím a jedním ostřím. Populární zbraní se stala až v dynastii Han, kdy jí začalo používat jezdectvo. Ke konci Období tří království již šavle nahradila meč téměř úplně. Meč se tak stal sebeobrannou zbraní učenců a šlechtické třídy a byl nošen jako součást dvorního oděvu.
Během dynastie Tang se šavle rozšířila i do Japonska a Koreje, kde ovlivnila i vývoj jejich zbraní. Ve 13. století, s invazí Mongolů do Číny a formováním dynastie Yuan, velmi ovlivnila design čínských šavlí zahnutá stepní šavle. Tento nový druh šavlí se začal souhrnně nazývat Pei Dao (佩刀) - šavle nošená u pasu. Mezi 4 hlavní typy patří:
- Yan Mao Dao (雁毛刀) - Husí pero
- Liu Ye Dao (柳叶刀) - Vrbový list
- Pian Dao (片刀) - Sekající šavle
- Niu Wei Dao (牛尾刀) - Kravský ocas - nejznámější "kung fu šavle"
Některé šavle z doby dynastie Ming našly uplatnění i ve 20. století. Část čínské armády používala velké šavle Da Dao (大刀) při boji s Japonci během druhé Sino-Japonské války. Používaná byla taktéž i Miao Dao (苗刀), což byla odnož Chang Dao (长刀). Šavle se hojně používaly, jelikož čínská armáda měla nedostatek střelných zbraní.
Do dnešní doby se hojně cvičí s dao v mnoha školách bojových umění, jak formy s jednou šavlí (单刀), tak s dvěma (双刀).
Meč
Jian (剑) je rovný meč s ostřím po obou stranách čepele. První zmínky o meči pochází z Období jara a podzimu v 7. stol. BC a jedním z prvních slavných mečů byl Meč krále Gou Jian (越王勾践). Jednoruční meče mají čepele v rozmezí 45 - 80 cm, váha průměrného 70 cm meče je kolem 700 - 900 g. Mnoho škol bojových umění používá v tréninku i větší, dvouruční meče.
Od dynastie Han byli cvičenci s mečem označování jako Jian Ke (剑客) - doslova Hosté meče. Meč je jednou za 4 hlavních zbraní a je nazýván Gentlemanem všech zbraní. Někdy bývají meče označovány i s přívlastkem, který vyjadřuje, ke kterému stylu bojových umění patří, např. Tai Ji Jian (太极剑), Shaolin Jian (少林剑)...
Meče většinou obsahují placatou záštitu chránící ruku, jen zcela výjimečně mají kulatou záštitu ve stylu šavle. Rukojeť bývá dostatečně dlouhá, aby krom jedné ruky bylo místo i pro 2 - 3 prsty ruky druhé. Dvouruční meč (s délkou až 1,6 m) se nazývá Shuang Shou Jian (双手剑), ale v historii nebyl tak rozšířen jako meč jednoruční. Dlouhá rukojeť byla mnohdy použita i k nasazení různých pák na ruce nepřítele.
Konec rukojeti zpravidla obsahuje hrušku kvůli vyvážení a k zabránění vyklouznutí meče z ruky. Meče pro bojová umění často mívají i střapec připevněný k hrušce. Využití střapce se liší školu od školy, ať už k odvedení pozornosti nepřítele, tak jen jako pouze dekorativní část.
Ostří je rozděleno podle použití na 3 části: špička, nazývaná Jian Feng (剑锋), se používá k bodání a rychlým řezům a je lehce zakulacená. Střední část - Zhong Ren (中刃) se používá k mnoha obranným i útočným technikám. Část nejblíže záštitě se nazývá Jian Gen (剑根) a nejčastěji slouží k obraně. Tyto části nejsou stejně dlouhé. Tloušťka ostří se obvykle zužuje směrem ke špičce, kde může být až poloviční oproti tloušťce u záštity.
Moderní wu shu meče jsou znatelně slabší než historické bojové meče a jsou používány primárně k nácviku technik a k vystoupením, ne k opravdovému boji. Jedny z nejznámějších sestav s mečem jsou Tai Ji Jian (太极剑), Shaolin Da Mo Jian (少林达摩剑), San Cai Jian (三才剑) a Kun Wu Jian (昆吾剑). Mnoho taoistických nesmrtelných hrdinů je zobrazováno s mečem, např. Lü Dong Bin (吕洞宾). Také buddhistické figury často používaly meč, např. Wen Shu (文殊) a jeho Meč moudrosti.
Čínská hůl
Gun (棍) je dlouhá tyčová zbraň používaná v bojových uměních, nazývaná Praděda všech zbraní. Nejznámější hůl je na jednom konci silnější než na druhém a zpravidla bývá o jednu pěst delší než její majitel, některé školy jí nazývají Krysí ocas. Tradiční chrámová hůl je na obou koncích stejně tlustá a masivnější. Existují i dvojdílné (长小棒) a trojdílné (三节棍) varianty.
Hůl byla hojně využívána na sebeobranu pro její snadnou přístupnost. Taktéž jí využívali mniši, kterým buddhismus zakazoval zabíjení. Ti tak mohli nepřítele vyřídit, aniž by se museli bát, že mu způsobí nějaká fatální zranění. Mnoho škol bojových umění se věnuje výuce boje s holí, nejpropracovanější však stále zůstává systém z chrámu Shaolin (少林棍).
Mnoho vnitřních stylů, jako například Tai Ji Quan (太极拳) nebo Ba Gua Zhang (八卦掌), používá hůl ve svém tréninku. Velmi známou je i dlouhá hůl stylu Yong Chun Quan (咏春拳). Na soutěžích wu shu je zcela běžně k vidění jak severní (北棍) tak i jižní (南棍) varianta stylu s holí. Severní a jižní hůl se od sebe v pohybech značně liší.
Čínské kopí
Qiang (枪) bylo v historii velice rozšířenou zbraní u vojáků pro jeho snadnou výrobu. Nazývá se Králem všech zbraní a existuje ho mnoho různých variant. Charakteristickou částí kopí je špička ve tvaru listu a červené střapce, připevněné pod hrotem. Ty byly původně vyráběny z koňské hřívy. V historii označovaly střapce elitní vojáky, dalším využitím je i to, že při rychlých pohybech kopím zhoršují střapce viditelnost špičky, díky čemuž se před ní nepřítel hůře brání. Další, neméně důležitou funkcí, je zabránění stékání krve na dřevěné madlo, což by ho učinilo velmi kluzkým.
Vojenské kopí bylo vyrobeno z tvrdého dřeva, kdežto kopí používané na cvičení bojových umění je z užšího a pružnějšího dřeva, stejného jako hůl. Výjimečně se vyrábí i z různých slitin kovů.